Alexej Chomjakov - Semiramida. Slovanština a sanskrt (srovnávací lingvistika)

Detailní popis produktu

Semiramis ("Myšlenky o otázkách obecných dějin") je základní, ale nedokončené dílo ruského slavjanofila A. S. Chomjakova, vydané po jeho smrti (1860). Práce na knize začaly v roce 1838.

Sám Chomjakov dílo nazval tajemným kryptogramem o čtyřech písmenech: "I. i. i. i. i." Jedním z možných výkladů je "Vyšetřování pravdy o historických idejích". Dílo bylo dlouho bezejmenné. Jméno Semiramis navrhl Gogol, protože toto jméno se v textu vyskytuje jako údajný výpověď slovanské bohyně. Pod tímto názvem byla kniha vydána v roce 1871 v sebraných spisech Chomjakova.

Z obsahového hlediska má dílo historiosofický charakter. Historie je považována za arénu střetu mezi "íránismem" (principem svobody) a "kušišismem" (principem nutnosti), za nímž se odehrává boj mezi bílou a černou rasou. Chomjakov popírá možnost jakéhokoli intelektuálního původu z černošského kmene, ale prohlašuje nepochybnou přítomnost uměleckých schopností mezi černochy a naznačuje, že Kušité byli smíšeným kmenem mulatů.Kniha začíná pohledem na různé rasy nebo "kmeny": bílé, žluté, černé (černoši), červené (Indiáni) a olivové (Polynésané).

Chomjakov rozděluje náboženství nebo "víry" na monoteismus (monoteismus), polyteismus (polyteismus) a panteismus (panteismus). Bílý kmen je charakterizován monoteismem, žlutý kmen panteismem a černý kmen polyteismem. Chomjakov zároveň staví do protikladu "árijský" náboženský princip, který se vztahuje ke svobodě, spiritualitě a monoteismu, s "Kušického" typem religiozity s panteistickým uctíváním světa a z toho vyplývajícím podřízením hmotě a determinismem logických zákonů.

Významnou roli v pokroku světové civilizace hraje indogermánský průmysl, který na Blízkém východě a v Indii neustále interagoval s autochtonním kušitským principem. Íránci vytvořili nejvyšší kasty indické společnosti, vpadli do Egypta pod jménem Hyksósové a vytvořili starověký Izrael. Íránci, pod jménem Ásové (Yas), vytvořili prehistorické Německo (Asgard). Tak trochu ve stínu Germánů byl mocný, ale mírumilovný zemědělský kmen Slovanů. Jejich domovina se nacházela v Baktrii, odkud se v nepaměti usadili v Alpách. Byli to právě benátští Slované (neboli Benátčané), kteří podle Chomjakova dali Benátkám jméno.

Alexej Stepánovič Chomjakov (1804–1860), ruský teolog a představitel slavjanofilského směru (byl ve styku s českými obrozenci, se kterými se setkal v Praze během své cesty po Evropě), v souboru esejí a srovnávacích poznámek zkoumá jazykové příbuznosti mezi slovanskými jazyky (zejména ruskou/„světoruskou“ podobou) a sanskrtem. Autorem motivovaná komparace není čistě jazykovědeckým pojednáním moderního typu, ale spíše kulturně-historickou a ideologickou sondou: Chomjakov hledá v jazykových shodách důkazy o dávném duchovním a kulturním propojení Slovanů s indicko-árijským světem a používá etymologická srovnání k podpoře svých myšlenek o původu a výjimečnosti slovanské civilizace. 

Kniha/esej obsahuje řadu slovních srovnání a slovníčkových položek (srovnávací slovník ruských slov se sanskrtem), komentáře k podobnostem tvarů a významů a úvahy o historickém vývoji jazyků. Text kombinuje faktografii s literárně-filozofickými reflexemi — Chomjakov často vykládá jazyková data v širším nábožensko-kulturním kontextu, nikoli jako čistě technickou analýzu. 

Text ocení čtenář zájemce o dějiny ruské filozofie a slavofilství, historickou syntézu jazyka a národa, případně historik jazyka hledající prameny k počátkům ruských srovnávacích studií.