Alan Černohous - Jak ruské carevny civilizovaly Evropu

Detailní popis produktu

Při práci na knize „Vatikán a Černá šlechta“ jsem narazil na velmi zajímavé, takřka neuvěřitelné historické souvislosti, co se týče dávných kontaktů mezi Svatou Rusí a nesvatě nebo proti-svatě zvrácenou, pedofilně pederastickou Evropou.
Princ Svjatoslav Igorevič měl konkubínu Malušu.
Pojednává o ní třetí kapitola.
Maluša byla zároveň hospodyně kněžny Olgy, matky knížete Svjatoslava.
Porodila Svjatoslavovi syna Vladimira, jenž pokřtil Rus.
Vladimir měl syna Jaroslava. Ten posléze získal přízvisko „Moudrý“ (vládl v letech 1019-1054).
Zajímavé je, že roku 1054, kdy kníže Jaroslav zemřel, došlo k rozdělení církve na odpadlickou západní a požehnanou východní.
Možná zde lze vystopovat určitou symboliku.
Kníže Jaroslav Moudrý měl povícero dětí, neznámo kolik dcer, leč tři z nich, totiž Anastasia Jaroslavna, Jelizaveta (Alžběta) Jaroslavna a Anna Jaroslavna, se staly evropskými královnami:
První se stala královnou uherskou a své děti pojmenovala Šalamoun, David a Ada.
Druhá se stala královnou Norska.
Třetí pak, což byla Anna, se provdala za francouzského krále Jindřicha I. (vládl 1031-1060), čímž se stala královnou Francie.
Předkládám zde tedy československému čtenáři zcela jiný, z ruských zdrojů čerpaný pohled na evropskou historii, v níž Svatá Ruská Říše hrála roli mnohem významnější, než jak by si přáli a jak nás nyní učí západní degeneráti, úchyláci a sodomité.
Na tomto místě chci upřesnit, že mnou zvolený název této knihy je poněkud fabulační, neboť termín „carevny“ je samozřejmě nadnesený, jelikož tyto evropské královny byly u sebe doma pouze kněžnami, nicméně tímto označením jsem hodlal zvýraznit ruský kolorit, postavit Svatou Rus do protikladu vůči prohnilé a dohnívající Evropě…
Nuže, největší vliv na evropské dění měla přirozeně královna Francie Anna.
Dlužno dodat, neboť mnozí to netuší, takřka nikdo, že tato ruská barbarka přinesla do Francie kulturu, hygienu a způsoby.
Plynně hovořila několika, minimálně pěti jazyky, zatímco Frankové jen s obtížemi zvládali ten svůj.
Sám její manžel, francouzský král Jindřich I., neuměl číst ani psát.
Jeho nastávající choť s sebou na jeho dvůr, jehož interiér i exteriér si lze snadno představit, neboť dle všeho neměl daleko k prasečinci, přivedla celý sbor učenců a ti dokonce i byzantský zákoník.
Tamní franský lid jedl v té době rukama, nemyl se a příšerně smrděl. To ale platilo o celé tehdejší západní Evropě.
Dodám, že na Rusi již v té době aktivně praktikovali tzv. parní lázeň (rusky: баня – baňa), zatímco ve starověkém Římě a dále pak v Byzanci běžně fungovaly veřejné lázně.
Strhující příběh ruských careven, které působily jako evropské královny, tedy začněme jejich velmi zajímavým pradědečkem, totiž úctyhodným bojovníkem a podrobitelem zločinných Chazarů – Svjatoslavem Igorevičem.

autor